Carlyle, Thomas (1795-1881) Britský historik a sociální kritik. Pocházel z rodiny kameníka a farmáře z Dumfriesshire. Studoval na místním gymnasiu a pak na universitě v Edinburghu. PÚvodního záměru stát se presbyteriánským duchovním se vzdal a zvolil si nejistou existenci soukromého učitele a dopisovatele Edinburgh Review. V roce 1834 se s manželkou přestěhoval do Londýna, kde strávil zbytek života. Jeho první kniha, Sartor Resartus (1833), výstřední kombinace duchovní autobiografie a širokého filosofického pojednání, se setkala s vlažným přijetím, úspěch mělo až jeho historické dílo Francouzská revoluce (The French Revolution, 1837). Carlyle pak pokračoval řadou historických a sociálně kritických děl, z nichž nejdÚležitější jsou Hrdinové a zbožňování hrdinů (Heroes and Heroworship, 1840), Minulost a současnost (Past and Present, 1843), Dopisy a promluvy Olivera Cromwella (Letters and Speeches of Oliver Cromwell, 1845), Pamflety posledm1w dne (Latter-Day Pamphlets, 1850) a Dějiny Bedřicha Velikého (History of Frederick the Great, 1858-65).
I když byl Carlyle velmi břitkým společenským kritikem, nezajímal se o politickou teorii jako takovou a k politickým problémÚm své doby se stavěl pohrdavě a přezíravě. V jeho dílech jsou však obsaženy politické postoje a politické soudy, jež krystalizují kolem tří hlavních bodÚ: dÚrazu na vše převyšující Boží spravedlnost jako jedinou a konečnou determinantu úspěšnosti lidského konání, zprostředkování této spravedlnosti skrze instinktivní mravní jednotu společnosti (lidovou revoluci prohlašuje za krajní reakci na špatné politické vedení) a potřeby otcovského a charismatického vedení ("Hero Worship"), jež by dokázalo soustředit instinkty mas a dát jim praktické zaměření.
Tyto myšlenky jsou v mnohém příbuzné organické tradici romantického politického myšlení (viz ROMANTISMUS), ale CarlyleÚv radikalismus je jiný než konzervatismus Burkúv, který je v britské formě této tradice dominantní. Carlyle se vždy považoval za radikála - jeho radikalismus byl zvláště zřetelný v jeho raných spisech, především ve Francouzské revoluci, jež obsahuje neskrývané sympatie pro věc revoluce - nikdy však nebyl demokratem. Na zastupitelské instituce pohlížel jako na sterilní systém politické mašinerie a v pozdějším věku stále více obdivoval autoritativní formu vlády - "despotismus je ve většině činností nevyhnutelný" (Minulost a současnost) - jak ji představovali Oliver Cromwell a Bedřich Veliký. Kriteriem hodnoty společnosti je podle něj schopnost rozpoznat své pravé "hrdiny" a podřídit se jejich osvícenému vedení, přičemž sami "hrdinové" se stávají postavami stále více absolutistickými a stále méně charismatickými.
Carlyleovo pojetí heroického vůdce jako reprezentanta a emanaci svého lidu způsobilo, že byl někdy chápán jako předchůdce fašismu dvacátého století, nicméně tato identifikace je vzhledem k pevné náboženské stmktuře jeho idejí, naprosté absenci totalitních prvků a nedostatku zájmu o nacionalismus zavádějící. Jako nekonformní politický romantik nevytvořil žádný dostatečně souvislý systém politických idejí, který by mu získal žáky. ALLeQ

odkazy
Carlyle, T.: Works, ed. H.D. Traill. Londýn: Centenary Edition, 1896-8.
_: Selected Writings, ed. a úvod A. Shelston. Harmondsworth: Penguin, 1971.
literatura
Campbell, I.: Thomas Carlyle. Londýn, Hamish HamiJton, 1974.
Le Quesne, A.L.: Victorian Critics (!ť Democracy. Londýn a Toronto: Oxford University Press, 1982.